Příběh šťastného manželství

30. března 2017

Díky práci s lidmi, kterou pečovatelská služba bezpochyby je, mám jako pečovatelka možnost nahlédnout do života mnohých rodin, manželských párů i osamocených lidí, kteří se mi svěřují se svými „úděly“.  Jsou to příběhy nesmírně zajímavé, a tak jsem ze své pozice oslovila jednoho milého rodinného pečujícího pana B., který se již několik let stará o svoji ženu a my mu v této péči již dva roky pomáháme. Manželka pana B., tedy naše klientka, nemůže vlivem své nemoci odpovídat, ale celému našemu rozhovoru je přítomna, pozorně poslouchá a povzbuzuje nás svým neodolatelným úsměvem.

Takže moje první otázka je: Jak se Vám žije v Brně?

Za tu dobu, co jsme v Brně, jsem neměl možnost toto město poznat, jen nejbližší okolí. Zpočátku, když manželka byla zdravotně schopnější, tak jsme chodili na vycházky do Lužánek, společně jsme zašli i do obchodu, případně jsme se zastavili na nějaké občerstvení. Později se stav mé ženy zhoršoval, vyjít ven už jsme mohli pouze za doprovodu syna a pak už vůbec. Musel jsem se s tím smířit. Máme pěkný byt, ale jak se mi žije, to vždy záviselo na zdravotním stavu manželky, ať už bychom byli kdekoliv…

Jak jste se s manželkou poznali?

S manželkou jsme se seznámili v zaměstnání. Byl jsem po škole přidělen do podniku v Trenčíně, kde jsem také vstoupil do ČSSM – československý svaz mládeže a na svazácké schůzi, která končila taneční zábavou, jsem si jí všiml a vzal ji do kola. Povídali jsme si a domluvili se, že mi ukáže památné místo v blízkosti jejího bydliště. Při této návštěvě se náš vztah upevnil a zúčastnil jsem se pak i taneční zábavy v jejich vesnici a náš vzájemný vztah se prohluboval…

Kdy jste se s manželkou přestěhovali do Čech?

Nejprve jsme s manželkou prošli postupně několik míst na Slovensku. V Martině se nám narodil syn. Pak jsme se přestěhovali na Moravu (v letech 67 - 68). Byl jsem přeložen a rok jsem za rodinou na Slovensko dojížděl. Pak jsem teprve dostal byt a mohl syna i s manželkou mít u sebe. Od té doby jsem v celé své činné službě setrval na Moravě. Před odchodem do důchodu jsme se s rodinou přestěhovali do Trenčína, protože manželka se chtěla postarat o své přestárlé rodiče. No ale pak žena onemocněla a vrátili jsme se na Moravu.

Povězte mi, jaké to bylo, když se u Vaší paní začala objevovat Alzheimerova choroba? (ACH)

(klientka se probudila a zívla si…)

Manželka se začala podivně chovat. Začala schovávat různé věci, chtěla odcházet z bytu, při procházce venku byla dezorientovaná. Domníval jsem se, že jde o demenci. Zašli jsme k lékaři a vyšetření ukazovalo na ACH, ale lékař chtěl ještě manželku podrobit několika jiným vyšetřením, aby se vyloučily jiné nemoci. Ale na tato vyšetření byla v Trenčíně velká čekací doba a mezitím syn, který od svých studií zůstal v Brně, mě přesvědčil o nutnosti přestěhovat se za ním.

V roce 2010, ihned po přestěhování, jsme zahájili návštěvy lékařů a neurolog po provedení testu ihned konstatoval Alzheimerovu chorobu a ihned nasadil léky.

Neměl jsem informace o ACH. Byl jsem překvapený, ale zároveň mě uklidnilo, že znám skutečný stav. A taky jsem byl rád, že jsme se přestěhovali, a že na to nejsem sám. V Brně byly i mnohem lepší podmínky pro lékařská ošetření.

Po roce při vyhodnocení zjistil lékař u manželky velké zhoršení, co se týká paměti. Vysadil léky a doporučil podpůrné prostředky (Ginko bilobu).

Co Vás přimělo zavolat si na pomoc naši pečovatelskou službu?

(Klientka se usmívá :)

Jak se nemoc zhoršovala, přistoupil jsem nejdříve na dovoz obědů, abych se mohl věnovat manželce. Postupně se stav zhoršil a mě to začalo zmáhat víc a víc. Při cestě do obchodu jsem si všiml, že je zde středisko Diakonie zaměřené přímo na tuto nemoc. Proto jsem koncem roku 2014 navštívil středisko a požádal o pečovatelskou službu, která byla realizována 1.1.2015

Jak tráví den Vaše paní?

Každý den je stejný. Začínáme tím, že spolu s paní pečovatelkou manželku vzbudíme, převedeme do koupelny, kde pečovatelka provede ranní hygienu, pak převedeme společně manželku ke stolu, kde ji nakrmím. Po jídle opět spolu s pečovatelkou zavedeme manželku zpět do postele, kde setrvá celé dopoledne. Většinou podřimuje, někdy sleduje okolí. Kolem oběda přijde opět pečovatelka a manželku spolu zavedeme do koupelny, kde ji pečovatelka převlékne do denního oblečení. Spolu ji dovedeme ke stolu, kde jí dám oběd. Po obědě manželka většinou vsedě u stolu podřimuje, někdy poslouchá hudbu. Kolem 16. hodiny jí dám svačinu (ovocný kompot s čajem) a manželka pak u stolu sedí až do večeře. Pozoruje dění za oknem. Po podání večeře očekáváme syna, který spolu se mnou manželku uloží do postele. Samozřejmě až po hygieně. Žena spí většinou až do rána. V poslední době už se sama na posteli neobrátí, ale zatím se žádné proleženiny neukázaly.

Co děláte ve volném čase vy?

Volného času mnoho nemám, protože se snažím udržet v pořádku byt. Volný čas využívám ke čtení. Syn mě zajišťuje knihy z městské knihovny. Při četbě nemusím přemýšlet nad zhoršováním zdravotního stavu manželky a hlavně nad budoucností. Se zhoršením i mého zdravotního stavu (sluch) nejsem schopen sledovat TV. Pokud jsem nasycen četbou, řeším rád křížovky a sudoku. Rád poslouchám rádio, kterému rozumím lépe, nežli TV.

Co Vás i manželku těší na světě?

S přibývajícími roky se radost zmenšuje a přibývá starostí. Potěší mě každý projev zbytku paměti manželky, 1 slůvko, ze kterého mám radost.

Mám rád dobré jídlo, delší dobu jsem sám vařil J

Manželku potěší vlídné zacházení a upřímný osobní kontakt, který vidím u všech pečovatelek.

Co byste si přál v současné době nejvíc?

Přál bych si, aby se manželčin stav příliš nezhoršil.

Máte nějaký vzkaz pro lidi, kteří tento rozhovor budou číst?

Važte si práce našich pečovatelek!

Děkuji za Váš čas J

Diakonie v číslech

Pečujeme o 0 klientů
Najdete nás na 0 místech v kraji
Poskytujeme 0 služeb
Přispěli jste nám 0 korun